Tento článek vyšel v časopise AURA 226, z Listopadu 2011.
Říct, že něco nejde, je hrozně snadné, říká nevidomá epileptička Zuzka
Jmenuje se Zuzka Chamulová a její příběh patří mezi ty, které otiskujeme moc, moc rádi. Patří mezi výpovědi, které by rozhodně měly doputovat ke čtenářům a čtenářkám – a k těm, kteří žijí s epilepsií či jinou nemocí, zejména. Je totiž důkazem, že i s handicapem se dají dokázat velké věci. Poslouchejte Zuzčin příběh. Poslouchejte dobře: Chtěla bych se s vámi podělit o to, co vše se dá dělat s epilepsií. A ne jen s ní. Není pochyb o tom, že o všem musí vědět pacientův ošetřující lékař a taky že je dobré se s ním poradit, zda je případný sport pro daného jedince s touto nemocí vhodný.
Já se kolem sportu motám snad už od doby, co jsem začala chodit. I když jsem se narodila s trvalou ztrátou zraku.
Už odmalinka jsem byla hodně živé a aktivní dítě. Pořád jsem někam lezla, šplhala a běhala. Ve třech letech jsem poprvé sama vylezla na hrušeň a měla jsem hroznou radost. (Babička ji však se mnou nesdílela.) A jak jsem rostla, rostly i možnosti sportovního vyžití. Zhruba od devíti let jsem začala chodit do sportovního kroužku a ve svých deseti letech jsem byla na prvních atletických závodech.
Nejdříve to byly sportovní hry zrakově postižené mládeže a poté mistrovství republiky v lehké atletice, s disciplínou běh na 60 a 600 metrů. Tyto hry a mistrovství republiky se konaly každý rok. Zhruba v deseti letech jsem měla možnost jet na zimní třídenní pobyt na běžkách. Hrozně se mi to líbilo, prostě mě postavili na běžky – moc vysvětlování nebylo potřeba, jednoduše jsem jela!
Ve čtrnácti letech se mi splnil jeden z mých snů – naučila jsem se lyžovat na sjezdových lyžích. Jelikož se na základní škole, kterou jsem navštěvovala, tohle neučilo, připojila jsem se se svou trasérkou (průvodkyní) k jiné základní škole pro děti bez postižení. S nimi jsem též absolvovala lyžařský výcvik… a popravdě, učitelé zdravých dětí někdy nechápali, co všechno je možné dělat bez zraku.
Jenže, bohužel, jak to tak bývá, všechno krásné jednou končí. Mně se cesta aktivního sportování uzavřela v mých patnácti letech. Důvodem bylo zhoršení zdravotních potíží. Ale i tak jsem to nevzdávala a začala se sportovním lezením na stěně. První a asi i hlavní podnět k lezení mi dala návštěva v lanovém centru v Ostravě a pak taky zjištění, že na střední škole, kam jsem nastupovala, je umělá stěna přímo ve školním areálu.
A hned bylo jasno: Budu lézt. Od nového školního roku jsem lezla pořád, kdykoli to šlo, někdy i třikrát dotýdne. Kromě lezení jsem se vrátila i k běhu a atletice. Pak přišla epilepsie. Ale nevyhrála. První projevy epilepsie začaly být patrné v mých sedmnácti letech. Určení konečné a správné diagnozy trvalo dva roky. Když už byl ale klid od záchvatů, mohla jsem znovu začít sportovat tak jako dříve. Jen s malým rozdílem: teď je to cyklistika, lezení, airsoft, rafting, vodáctví, lední bruslení a olympijská reflexní lukostřelba.
Potlesk v cíli, sportu se ale Zuzka nevěnuje jen kvůli němu.Co na to předseda? „Zuzka je nezmar, co si umí vážit života. Sice se narodila se ztrátou zraku, ale s lyžemi na nohou. Mezi ostatní sportovce naprosto zapadá a pro mnohé je vzorem,“ říká Aleš Procházka.
Možná se ptáte, jak tohle všechno může zvládat jeden člověk, a ještě k tomu nevidomý a epileptik? No, nejdříve je důležité mít kolem sebe dobré kamarády, kteří případně umí pomoci při epileptickém záchvatu. Já vždycky říkám: epilepsie je jako chřipka, záchvat přijde a zase odejde, vždyť to není žádný problém. Samozřejmostí je, že o každém mém závodu horských kol ví i můj ošetřující lékař.
Pan doktor mi totiž případně dává nebo nedává souhlas k závodu. Nedávno, bylo to těsně před závodem horských kol Životské hory, nebylo tak úplně jisté, zda budu moci nastoupit. Já se už hrozně těšila, epilepsie však začala drobně zlobit. Byl u mne jeden z kamarádů Venca. „Co uděláme, když mi pan doktor nebo sestřička řeknou, že nebudu moci nastoupit na závod?“ svěřila jsem se mu s obavami. Venca se zamyslel a po chvilce říká: „Napíšeme jim k Vánocům.“ Já se v tu chvíli začala smát a hned mi bylo líp. Závod jsem ke své velké radosti mohla absolvovat. Po každém závodě jsem informovala ošetřujícího lékaře, že jsem dojela v pořádku a je mi dobře.
Sport mi pomáhá. A ne málo. Ochabují mi svaly (to způsobily předchozí nevhodné léky, kvůli nimž mám i málo vápníku) a sportem ochabování zmírňuju. A taky: když jakýkoli človíček sportuje, nevymýšlí blbosti. Je smutné vidět hodně dětí po ulicích a sídlištích, které se nevěnují žádné činnosti, nebo ty, kteří doma sedí u počítačů a nic je nebaví, nic se jim nechce.
Zrovna nedávno jsem byla se svými kamarádkami v lanovém centru Davidův mlýn. Jedna z kamarádek má kardiostimulátor a druhá strach z výšek. Ale holky to nevzdaly, když viděly, jak lezu, řekly si: Dokáže to ona, dokážeme to i my. A tak je to prostě se vším. Sport je můj život a sport mne baví. Říct, že něco nejde, je hrozně jednoduché. Vymyslet, jak by to jít mohlo, to už je horší.
Vždycky, když mi někdo řekne „Já tě obdivuju, protože jezdíš na kole, lezeš a tak“, jenom se usměju a řeknu: „Ale proč, vždyť na tom nic není. Dělám to úplně stejně jako ti ostatní, akorát s tím rozdílem, že potřebuju pomoc kamaráda.“
A kamarádů, těch si hodně vážím.
Tak před půl rokem jsem si povídala s Martinem, říkáme mu někdy taky Marťan. Chodí s námi bruslit nebo hraje airsoft. Ptala jsem se ho, co mu to dává, že kamarádí s námi, a on mi odpověděl: „Zjišťuji, že všechno jde a že kamarádit s někým, kdo nevidí, není divné.“
A kdože to vlastně se mnou jezdí na kole? Jmenuje se Aleš Procházka, říkáme mu Alda. Je to instruktor, trenér, pilot, kamarád, aktivní sportovec, taky předseda TJ LOS Opava. Pod křídla LOSa spadáme i my Airsoft Opavští krtci. Kdo že to je? Skupinka zrakově postižených kamarádů, kteří hrají airsoft. Někteří nevidomí členové provozují ve sportovních oddílech naší tělovýchovné jednoty i jiné sporty. Jednoduše řečeno, všichni máme rádi pohyb a sport. A toho se nevzdáme.
Tento článek vyšel v časopise AURA 226, z Listopadu 2011.
- Asi čtrnáct dní vlastním Apple iPhone 4 16GB.
- Telefon v ruce budí pevný dojem.
- U HTC vrzal kryt baterie.
- Systém iOS je naprosto stabilní.
- Nepadají žádné aplikace, ani systém.
- Existuje velká škála kvalitních aplikací.
- Programátoři se jím věnují nejvíce.
- Přístupnost pro zrakově postižené je úchvatná.
- Lupa, VoiceOver, na toto ostatní zapomínají.
- Díky dokonalé synchronizaci se o svá data nemusíte starat.
- Telefon se s Macem spáruje pomocí WIFI.
- iCloud po přihlášení vše vyřeší za Vás.
- Synchronizuje se vše, samo, bez problému.
- Nikdy jsem nepracoval s tak pohodlnou a přesnou klávesnicí.
- Telefon přemýšlí za Vás.
- Ovládá bezdrátové adaptéry.
- Nastavuje jas displeje.
- Podporuje geolokační připomínky.
- Již asi měsíc vlastním Apple MacBook Pro 13° CZ.
- Nedá se srovnávat s normálním počítačem.
- Vše je perfektně vyladěné a stabilní.
- Konečně mohu naplno pracovat.
- Počítač je za běžného provozu bezhlučný.
- Primárně je chlazen pasivně pomocí hliníkového těla.
- Při vysoké zátěži se spustí tichý ventilátor pod pantem displeje.
- Nejsou zde žádné viditelné průduchy, které by byli zdrojem prachu.
- Baterie vydrží v praxi cca 6 hodin s připojením na WIFI.
- Na boku notebooku jsou laserem vytvořené štěrbiny s LED diodami indikujícími stav baterie.
- Počítač se zavření krytu displeje bleskurychle hibernuje do do paměti.
- V případě nízkého stavu baterie se obsah paměti uloží na disk.
- Probuzení z hybernace trvá běžně asi sekundu.
- stejná doba je třeba na otevření víka.
- Na přední straně displeje je ještě jedna štěrbina s LED diodami pulsujícími při hybernaci.
- Klávesnice je pohodlná a plně podsvětlená.
- Touchpad je obrovský a podporovaná gesta jsou úžasná a velice urychlují práci.
- Po okamžitém návyku na gesta je však pro delší práci nutná Apple Magic Mouse.
- Díky multimediálnímu bloku kláves nahrazujícímu klasické klávesy F1 – F12 je ovládání médií, jasu a hlasitosti vždy po ruce.
- Integrované reproduktory hrají čistě a dostatečně hlasitě.
- Webkameře FaceTime umístěné ve víku displeje není co vytknout.
- Integrovaný mikrofon nahrává čistý zvuk.
- Displej je lesklý, je však perfektně čitelný i na slunci.
- Jeho světlo se využívá také pro rozsvícení velkého jabka ve víku displeje.
- Jas displeje i klávesnice je plně nastavitelný, lze jej však také měnit automaticky dle okolního světla.
- Hliníkové tělo je velmi příjemné na dotek, bojím se ale o jeho poškrábání.
- Magnetický napájecí konektor je velice praktický.
- Adaptér je malý, obsahuje pacičky na smotání a uchycení kabelu.
- Notebook je velice pevný a bitelný.
- Jsem naprosto spokojen!
Malý seznam příslušenství, o kterém uvažuji:
- Apple Magic Mouse vlastním
- Ač se dá k MacBooku připojit i běžná myš, bez Magic Mouse se nedá pracovat!
- Operační paměť vlastním
- V základní variantě jsou 4GB (2x2GB), já jsem již upgradoval na 8GB (2x4GB).
- Pouzdro Speck 13″ SeeThru Satin
- Zůstává nasazené permanentně.
- Chrání před poškrábáním.
- Nemělo by vadit při práci.
- Je průhledné – prosvítá jablíčko
- Chci nevšední barvu! Líbí se mi modré, nebo fialové.
- Ochrana klávesnice Moshi ClearGuard pro MacBook Pro
- Ochrání moji klávesnici před nečistotou.
- Částečně pomůže i při případném polití.
- Doufám jen, že se časem neodlepí / neprotrhne.
- Všechny modely MacBooků Pro mají stejně velkou klávesnici.
- Podstavec mStand Rain Design pro MacBook Pro
- Jeho design je úžasný (totožný s MacBookem).
- Nebudu se muset hrbit k displeji.
- Potřeboval bych k němu Apple klávesnici.
- Pokud se klávesnice nevejde pod něj, je pro mě nepoužitelný!
- Nejspíše dám přednost dřevěnému podstavci od bratrance.
- Cena tohoto podstavce je navíc velmi vysoká.
- Adaptér Mini DisplayPort – VGA
- Konečně bych mohl ke svému MacBooku připojit svůj externí LCD panel.
- Dálkové ovládání Apple Remote
- Nutně jej nepotřebuji, jeho funkci částečně zastane iPhone.
- Klávesnice Apple Wireless Keyboard
- Hodí se jak pro MacBook Pro, tak i pro iPhone.
- Je tenká, pevná a hezky vypadá.
- Úzká verze je mobilnější, nemá ale numerický blok.
- Široká verze je méně mobilní, má ale numerický blok.
- Nabíječka Mobee Magic Charger
- Pro moji Apple Magic Mouse, abych nemusel ručně nabíjet baterie.
- Baterie ale dnes stojí pár korun, klidně je budu nabíjet ručně
- Je to ale zajímavý doplněk.
- Základnová stanice AirPort Express s podporou standardu 802.11n a AirTunes
- Obě verze fungují jako přístupový bod WI-FI a dokáží sdílet tiskárnu pro celou síť.
- Domácí verze dokáže sdílet i externí disk, a může fungovat pro celou domácí síť.
- Mobilní verze dokáže reprodukovat streamovanou hudbu, pro celou domácí síť ale nestačí.
- Time Capsule
- Dobíjecí baterie
- Jednou, za pár let doufám, až životnost nynější baterie vyprší, budu potřebovat novou.
Opět jsem si pořídil tablet.
Oproti prvímu od značky Genius je Wacom myslím o o dost kvalitnější.
Koupil jsem ho v alze (link):
Parametry a specifikace:
Rozměry:
248 x 176 x 8,5 mm
Poměry stran:
16:10
Funkce:
ExpressKeys 4
Úrovně přítlaku pera 512
Rozlišení tabletu (pero) 2540 lpi
USB kabel dlouhý 1,5 m
Úchyt pro pero
Software Bamboo Dock, Bamboo Minis, Bamboo Space a další služby Bamboo, ArtRage, bonus software
Systémové požadavky:
PC: Windows XP, Vista (SP2) nebo Windows 7, USB port, barevný displej, CD mechanika
Macintosh: Mac OS X 10.4 nebo vyšší, Intel nebo PowerPC procesor, USB port, barevný displej, CD mechanika
Pod Linuxovou distribucí Debian jsem tablet sprovoznil za 5 minut podle oficiální wiki.
Stačil mi k tomu balíček “dh-autoreconf” a driver.
Mám x64 systém, takže jsem instaloval takto: “./autogen.sh –prefix=/usr –libdir=/usr/lib64“.
Poté jen nakopírovat moduly “cp 2.6.30/wacom_w8001.ko /lib/modules/`uname -r`/kernel/drivers/input/touchscreen/” a “cp 2.6.30/wacom.ko /lib/modules/`uname -r`/kernel/drivers/input/tablet/”.
A vše spustíme příkazem “depmod -a”.
Vše funguje k plné spokojennosti a doufám i bude.
- Konfigurační soubory pro virtual hosting se nachází v adresáří /etc/apache2/sites-enabled/ .
- Vnořené soubory v tomto adresáři se načítají postupně, čím dřív je soubor načten, tím má větší prioritu.
- Příklad: 000-default → 500-pdostal.cz → 500-screens.pdostal.cz→ blog.pdostal.cz → goalball.pdostal.cz .
- Pro příklad nabízím komentovaný soubor 000-pdostal.cz:
<VirtualHost *:80> ServerAdmin pdostal@pdostal.cz # mail na admina ServerName pdostal.cz # jméno ServerAlias pdostal.cz *.pdostal.cz # domény a subdomény, hvězdička značí vše DocumentRoot /home/dosp1/mywww/pdostal.cz/ # cesta ke kořenu webu <Directory /> Options FollowSymLinks MultiViews AllowOverride All # mod_rewrite </Directory> ErrorLog /home/dosp1/mywww/pdostal.cz_error.log # záznamy chyb CustomLog /home/dosp1/mywww/pdostal.cz_access.log combined # záznamy přístupu </VirtualHost>
- Pro mod_rewrite je třeba zapnout podporu patřičného módu.
- Proto:překopírujeme z adresáře /etc/apache2/mods-avaible/ soubor rewrite.load do adresáře /etc/apache2/mods-enabled/ .
- Dále u všech virtuálních hostů nastavíme Allowoverride All .
- Nastavíme soubor .htaccess, nebídne nám přesměrování, chybové stránky a hezká url.
- Pravidla pro soubor .htaccess v kořenovém adresáři:
- U OVH jsem si zvykl nastavovat tyto dva řádky:
SetEnv PHP_VER 5 SetEnv REGISTER_GLOBALS 0
- Nastavíme také vlastní chybové stránky:
ErrorDocument 404 "http://pdostal.cz/Not_found.html" ErrorDocument 403 "http://pdostal.cz/Forbidden.html"
- Pro hezká URL dále použijeme Mod_Rewrite:
RewriteEngine on
- Celý web nám samozřejmě obstarává jeden, hlavní .php script, v mém případě index.php.
- Skryjeme tedy php požadavky.
RewriteRule ^(.*)\.html$ index.php?page=$1 [L,QSA]
- Pokud trváme na subdoméně www, můžeme na ni návštěvníky automaticky poslat.
Rewritecond %{HTTP_HOST} ^pdostal.cz$ Rewriterule ^(.*) http://www.pdostal.cz/$1 [QSA,L,R=301] - Zabezpečíme rovněž podadresáře:
- V podadresářích, kde máme data volaná hlavním .php scriptem, uplně zakážeme přístup.
deny from all
- V některých adresářích se nám ale může hodit i zobrazení indexu:
Options +Indexes
- Web musí být optimalizován i pro vyhledávače, proto použijeme souboru robots.txt:
- Pomocí tohoto souboru zakážeme indexování chybových stránek a adresáře /tmp/:
User-agent: * Disallow: /Not_found.html Disallow: /Forbidden.html Disallow: /tmp/
- Další věc, která pomůže vyhledávačům, je mapa našeho wevu, konkrétně soubor sitemap.xml v kořenovém adresáři:
- Kromě hlavičky má tento soubor dále v sobě seznam všech našich stránek, a jejich priorit ( kvůli místu uvádím pouze 3 ):
xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <urlset xmlns="http://www.sitemaps.org/schemas/sitemap/0.9"> <url> <loc>http://pdostal.cz/</loc> <priority>1.000</priority> </url> <url> <loc>http://pdostal.cz/About_me.html</loc> <priority>1.000</priority> </url> <url> <loc>http://pdostal.cz/Twitter.html</loc> <priority>0.5000</priority> </url> </urlset>
- Pokud web nevyvíjíme přímo na serveru, může se nám hodit ještě přesměrování domény:
- Pomocí souboru /etc/hosts ( Linux, ostatní zde) si svoji doménu sami pro sebe přesměrujeme například na localhost:
127.0.0.1 pdostal.cz
Tento článek byl vytvořen během půl hodiny pro mé interní potřeby, nejedná se tedy o žádné dílo, třeba ale někomu pomůže.
- Ve škole se nám o síť kromě našeho správce a učitele informatiky stará Kerio!
- Pro privilegované studenty je dostupný i přístup přes VPN.
- Privilegovaným studentem se pak rozumí ten, který zná význam této zkratky.
- Na Windows existuje hezké klikací GUI, schová se do oznamovací oblasti.
- Dokud nevypadne připojení k internetu, o klientovi ani nevíte.
- Na Linux existuje balíček pro Debian, pouze však pro x86 procesory.
- Při instalaci z konzole Vás nastavením provede CLI průvodce.
- Na x86_64 architektuře je nutné přidat parametr –force-architecture.
- Ve výsledku se tedy instaluje stylem “dpkg -i –force-architecture /tmp/kerio.deb”.
- Se stabilní verzí byli problémy při instalaci, doporučuji tedy instalovat verzi zkušební.
- Stránku s podrobnostmi a odkazem na stažení naleznete zde.
- Pokud spadne připojení k internetu, kerio nic nehlásí a počká na obnovení.
- V systému se vytvoří virtuální síťová karta značená jako “kvnet”.
- V mém případě s ní nebyl problém a nebylo co nastavovat.
Co nemám rád?
- libbluetooth3 gnome-bluetooth – Dnes už nepoužívám.
- nautilus-share – Nepotřebuji sdílet jinak přez Dropbox či FTP.
- vino – Ani pracovní plochu nesdílím.
- jockey-gtk jockey-common - HW neměním každý den.
- zeitgeist zeitgeist-datahub – …
- gwibber gwibber-service – Velice nedodělaný program.
- evolution evolution-data-server - Web 2.0 Gmail 4ever.
- update-notifier-common update-manager update-manager-core – Mám aptitude.
- gdm-guest-session – Počítač nepůjčuji.
- ubuntuone-client – Existuje Dropbox.
- gbrainy – Používá zastaralé knihovny.
- Banshee – Audacious mi stačí.
- firefox – I love google ( Chrome ).
- unity unity-common unity-2d – Stačí mi panel.
- libsane sane-utils libsane-hpaio – Neskenuji.
- network-manager-pptp pptp-linux – pptp nepoužívám.
- libspeechd2 speech-dispatcher orca – Ač jsem těžce zrakově postižený, stačí mi zvětšovat pomocí compizu.